Zuzana Buráňová – fotografie koní a psů

Krásná štěňátka i dospěláky australského ovčáka jsme fotili v chovatelské stanici Dreamfinder na Vysočině. Sluníčko se střídalo s temnými mraky, tak jsem si mákla se změnami nastavení aparátu, ale pořád lepší, než kdyby bylo zataženo pořád :-) Nakonec jsme se podívali i do výběhu za koňmi, kde mě překvapila klisnička, kterou už jsem dřív fotila na Ranči na Vyhlídce, CSS Riskey Badgerdoll "Dolly". V době mé návštěvy měla i krásné hříbátko, DF Riskey Sun. Na chvilku se ukázalo i poslední sluníčko, než zalezlo úplně.

Nejen holandského chladnokrevného hřebce Bruno van de Jacobahoeve jsem byla fotit na Farmě u lesa. Sněhu moc nebylo, ale lepší než ledovka! Počasí vyšlo přenádherné, až jsem často bojovala s přesvíceným sněhem. Jó zima to je fotovýzva, ale když to vyjde, tak to stojí za to! :-)

Tak takovou změnu počasí jsem tedy nečekala! Po výborném obídku ve zlínské pizzerii jsme se vydali ještě za Monikou a jejími klisnami. Díky tomu, že sídlí na kopci, jsme vyjeli z mlhy ležící v údolí - nádhera! Loňská WMP klisnička Shy Jelly vyrostla k nepoznání. Fotili jsme ji i s její maminkou a taky frískou klisnou Willemke fan de Praktykskoalle. Sluníčko opravdu dělá zázraky. Krom klasických pohybových a portrétových fotek jsme si i trochu zablbli – je libo koně nakupujícího, s rukavicemi či čepicí? :-)

V České republice bylo v listopadu podobně jako v Nizozemí, možná ještě o něco víc deštivo a blátivo. A tak nezbývalo, než počkat na sníh.
S Janou Plačkovou jsem se na fotografování jejího QH domlouvala už dlouho, takže jakmile nasněžilo, hledaly jsme společný termín. Když to konečně vyšlo, zahalila nás mlha jako mléko. Krásný quarter horse Cookie Inka Jess nám s ostatními koníky i přesto ukázal svůj pohyb v zasněženém výběhu. Ve sněhu se potom s chutí vyválel :-)

Tak tolik fríských koní pohromadě jsem ještě neviděla! Krom prodeje těchto krasavců se ve stáji Okkema zabývají také zapřaháním - ale tolik času jsme na návštěvu bohužel neměli, a tak jsme se alespoň podívali na jejich práci na videu. Ale to až po fotografování - připravená byla více jak patnáctka koní, a to jsme jich fotili snad sotva polovinu. Slunce se ukázalo bohužel jen na vteřinku, a tak mi nezbývalo, než fotit opět ve tmě. Využili jsme pěknou jízdárnu bez ohrady, pastviny už byly přichystané na zimní odpočinek.

Překrásného fríského hřebce Wobke 403 mi přichystali ve stáji Henswoude. Ten má krom nádherné dlouhé hřívy také dle hodnocení prostorný krok s rytmem a pravidelností, krásný energický pružný klus s perfektním vznosem a vyrovnaný prostorný cval. Prostě nejlepší hřebec nejen této stáje :-) Chody jsem bohužel posoudit nemohla, výběhy už byly podmáčené na předvedení v pohybu - snad se zadaří příště. Jiného krasavce mi ale ukázali pod sedlem na silnici před stájí. Vyjádřeno jedním slovem: paráda!

Po dalších stájích už jsme putovali samostatně. Bohužel první listopadový den nás opět zahalila mlha a bylo snad ještě pošmourněji než kdy dříve – a to jsme zrovna měli fotit vraníky. Fríští a arabofríští koně nám i přesto zapózovali ve stáji De Holm. Auke a Froukje Heuker nám předvedli část svých překrásných koní na uzdečkách i na jízdárně. Opravdu velká škoda počasí, ale pro mě přesto obrovská zkušenost (teď už vím, jak to v takovém počasí udělat jinak a lépe - tak třeba někdy příště :-))

V posledním říjnovém dni jsme navštívili ještě jednu stáj – Kaszicht v městečku Dordrecht. Ve světě welsh pony tato stáj dosáhla nejvyššího možného úspěchu: vítězství na největší a nejvýznamnější výstavě velšských koní na světě Royal Welsh Show, která se každoročně koná ve Velké Británii. A hřebce Bruinderink's Arno, který se stal vítězem RWS v kategorii show zápřah pro sekci A a B, jsem měla možnost fotografovat! Předvedl nám své úžasné chody – a dokonce na něj začalo vykukovat sluníčko! To nám přálo i při fotografování dalších místních koní, takže radost z fotoúlovků tohoto dne byla opravdu veliká :-)

Hřebčín Iron, další cíl naší cesty, nám představil welsh pony of cob type v zápřeži. Pan Teo Barth je nejen velmi úspěšný trenér a vozataj, ale dlouhá léta působil také jako aktivní chovatel, který ve svém hřebčíně Iron (zaměřeném především na produkci WPCT) používal krev známého velšského hřebčína Nebo. Pro mě netradiční fotografování zápřeže uprostřed městečka. To bylo naprosto kouzelné, s podzimním kabátkem, kostelem, mlýny i klasickými nizozemskými domky v pozadí.

Další den v Nizozemí se taktéž nesl ve znamení deště a mlhy. Většina koní v Stougjeshoeve stud byla čerstvě vyválená, a tak jsme nafotili stádo pohromadě a potom dva vybrané hřebce, kteří byli nejčistší :-) Ti se skvěle předvedli na předváděčce a jeden z nich i v pohybu. V hřebčíně rodiny Verbaas nedaleko historického města Oud-Beijerland u Rotterdamu se zabývají chovem welsh pony (B) a krásní fotografovaní hřebci se jmenovali Stougjeshoeve DaVinci a Wildzang's Golden Mark. Děkuji za jejich předvedení i v tak bídném počasí!

V hřebčíně Langvennen se zabývají chovem welsh mountain pony. Počasí bylo bohužel ještě horší než dva předcházející dny, a tak jsme fotili klisny, hříbata i hřebce jen tak na pastvinách. I v dešti se samozřejmě fotit dá, ale je to zase trochu jiný typ snímků. Většinou se málokomu chce mi v dešti asistovat (a ani koně z toho nebývají nadšení), a tak ani nemám s tímto počasím příliš mnoho zkušeností. Odpoledne jsme se spolu s Rotovými přesunuli do haly, kde se zrovna konala akce s hackney a hackney pony. Další nevšední zážitek!

Hřebčíny Ruska a River jsme navštívili společně s Rotovými z hřebčína Amerika, pro které jsou majitelé těchto hřebčínů dlouholetými známými a přáteli. Což se nedivím, protože jsou opravdu skvělými společníky i hostiteli. Fotili jsme hřebce i koně na pastvinách, které jsou oddělené všudypřítomnými vodními kanály. Bála jsem se, aby se je koně nesnažili přeskočit, ale mé obavy byly zbytečné.
Je úžasné, že se v Nizozemí dá domluvit anglicky téměř s každým, takže jsme se během tohoto skoro týdenního výletu pěkně procvičili :-)

Prvním cílem fotovýletu po Nizozemí se stalo nádherné místo s holandskými teplokrevníky (KWPN), které nám doporučila paní Klára Boháčková (majitelka hřebce Esprit Royal) – za což velice děkuji! President Dressage Stables nás uchvátilo svou upraveností i vychytávkami a překvapilo koňmi špičkově připravenými pro fotografování včetně zapletených "bobíků". Místo k focení bylo pravda omezeno vodními kanály, ale nakonec jsme mezi jehličnany našli i nějaké podzimní pozadí. Posloužila i klasická nizozemská zeď :-) Jen na focení ve volnosti tu podmínky nebyly, ale alespoň jsem se mohla "vyřádit" s portréty. Celý výlet byl pro nás perfektním zážitkem, lidé jsou tu úžasně vstřícní a své koně opravdu milují.

Z ranče Cindyum jsme nezamířili domů, ale dál na Slovensko až do Košic, kde pro nás cesta byla skutečným zážitkem. Překvapila nás dálnice, na co jsme ale zírali s otevřenou pusou byl cyklista, který si to v klidu šlapal na dálnici v protisměru u vnitřních svodidel! Lidé přebíhající dálnici o kus dál, kterým auta na silnici vůbec nevadila, naopak je ignorovali, už byli jen třešničkou na pomyslném dortu - přitom provoz tu zrovna malý nebyl. I přes trochu adrenalinu jsme se dostali až do Družstevné pri Hornáde, kde už na nás čekali kabardinští koně včetně hřebce Mamluka. Slunce ještě chvíli vydrželo, a tak jsme fotili koně jen tak ve výběhu i při pózování na uzdečce. Šestihodinová cesta nocí domů byla poměrně klidná - noc má tu výhodu, že jsou silnice většinou prázdné :-)

Další výlet mířil na střední Slovensko k obci Kokava nad Rimavicou. Po téměř pětihodinové cestě na nás čekala mlha a skoro tma, z plánovaného focení při západu slunce tedy nic nebylo. Úžasná barva hřebce Hares Al Dar ale vynikla i bez slunce, Urgraf zase předvedl suprové vzpínání! Další den ráno už vypadala situace beznadějně, hustá mlha se do našeho příjezdu z penzionu roplynula a zbylo jen šedé šero, což jsou snad ty nejhorší světelné podmínky. Začali jsme tedy bílým hřebcem, který byl snad jako jediný v té tmě vidět. Při focení celého stáda a mladého hřebce (Umar) se na chvíli "rozsvítilo", což dalo vzniknout těm nejlepším snímkům proti mrakům a taky okolním kopcům. Při focení ve spodním výběhu už zase panovala tma, přesto jsem s výsledkem nakonec spokojená, krásní koně i suprové prostředí, to je prostě perfektní kombinace!

Ve Fryšavském dvorci už zůstal jen jeden hřebec (jak bylo i původně plánováno) – krásný bělouš Ubajlan. Fotili jsme ho jen tak ve výběhu. Hlavními modelkami ale byly klisny; především nová arabská klisna Zanzira Katky Hájkové a taky již tradičně supr hnědka Brusinka Gabrielka. Na chvíli jsme se podívali taky za letošním hříbátkem, klisničkou Ghazaláh po hřebci Ghazal Imdal (toho znáte již z květnového alba roku 2008 ze stáje Al Qurquf Arabians). Jako obvykle - celý tatínek! :-)

Za Zuzkou Prokopovou na ranč Loučka jsem se vypravila nafotit nějaké fotografie k Zuzčiným článkům pro časopis Koně & hříbata. Nafotili jsem taky místního poníka Badyána, fríského koně při práci v kruhovce a taky kočičky a hafíka. Prostě vše, co se "nachomýtlo". Album obsahuje jen malou ukázku z celého fotodne.

A konečně taky pejsci - za štěňátky border teriéra jsem vyrazila do chovatelské stanice Buenos Hermanos. Na zahrádce bylo už jen jedno nasvícené místečko a stíny se rychle prodlužovaly, a tak jsem musela fotit rychle. I přesto jsme stihli vyzkoušet focení s dekou i bez ní a taky neplánované focení se zrcadlem. V tom se mi ale dost odráželo světlo, takže to bude chtít ještě vychytat. Štěňátka suprově spolupracovala a reagovala na mé pazvuky, což jsem od teriérů rozhodně nečekala (většinou jsou k nezastavení) :-) Nakonec jsme se zašli podívat ještě na štěňátka labradora, ale to už bylo sluníčko opravdu až příliš nízko.

Na Slovensku, kousíček od hlavního dálničního tahu Bratislava – Trnava, na samotě uprostřed polí a lesních remízků s výhledem do nedalekých Karpat vznikl soukromý ranč, na který jsem velice ráda přijala pozvání. Hřebce TNT Cody Dunnit jsme fotili při zapadajícím slunci, večer strávili příjemným povídáním u grilovaného masa a ráno se pustili do fotodokumentace ostatních koňských členů stáda. Pokaždé, když si na tento výlet vzpomenu, zaplaví mě pocit pohody - ta z tohoto místa totiž opravdu srší!

V Jezdecké stáji Legacy Buršice Jany Langmajerové jsem byla již v červenci 2008. Tentokrát jsme využili krásného podzimu a fotili o 106. Pohyb, portréty i jezdecké fotografie, proti barevným stromům i na horizontu. Koně i lidé skvěle spolupracovali, a tak nic nebránilo vzniku spousty zajímavých záběrů. Fotili jsme klisnu Legacy Kinskou, která ten rok vyhrála 2. místo v soutěži o nejkrásnějšího koně ČR, a taky ostatní koně – Lady Jane Kinskou, Elisu Kinskou s hříbětem a ročka Limitase Kinského. Parádní den, děkuji za něj! :-)

Stáj Cornet sídlí v obci Hlohová na Panském dvoře, Michal Hanousek a Adéla Chmelařová se tu zabývají chovem i výcvikem koní. Koně jsme fotili v podzimních výbězích a některé i při skákání ve volnosti. Zapózovaly i místní kočky. Celé dopoledne nám počasí nadmíru přálo, na říjen bylo až nečekaně krásně a slunečno, a to již třetí den v kuse :-)

Hřebce Chulo X jsem fotila již v únoru 2009 spolu s valáškem Maurem. Tentokrát jsme tohoto vraného krasavce fotili na podzim, a to hned na dvou místech - v jeho výběhu a také na speciálním místě u lesa, které jeho majitelé ohradili před mým příjezdem. Vybrali ho krásně, ty barvičky! Paráda! Fotili jsme také zbytek stádečka. Škoda, že Chulo X a jeho lidé sídlí tak daleko, jinak bych tu byla pečená vařená :-)

Dva krásné hřebce jsem fotila v Olbramovicích, irského coba Roses Sambo (maj. Iva Procházková) a welsh part-breda Beatrice Butterfly. Oba nádherní, s perfektními chody a dokonalí pro focení portrétů i pohybu. I když - fotil se hlavně ten pohyb, kterým mě oba uchvátili!

Krásné počasí vydrželo i na ranč Beraní ráj (kde jsem snad poprvé zažila, jak je slyšet takový opravdový pořádný beran!!). Nefotili jsme ale berany (i když i ti mě lákali :)), ale místní koníky, především klisny irského coba včetně letošního hříbátka - překrásné klisničky Liffey of the Paradise. Chvílemi už si se mnou sluníčko hrálo, ale nakonec se ještě ukázalo. Zapózovaly i pěkné teplokrevné klisny Tamana a Tamira, jedna z nich již dostala prostor i na titulce časopisu Koně & hříbata 11/2011.

Border kolie z chovatelské stanice Darley Arabian jsem fotila již v únoru na sněhu, nyní na podzim nám ale přeci jen o něco lépe přálo počasí. Měli zde také nový vrh nádherných hravých štěňátek, která až překvapivě ochotně vždy na pár vteřin zapózovala ve spadaném listí :-) Díky všem za spolupráci, tohle opravdu stálo za to!

Krásná fenka A'Fairy Queen Meloun alias Gina už mi pózovala v Olomouci při hromadném focení v roce 2009. Tentokrát jsme vyrazili do přírody i k vodě, fotili postoje, plavání i pohyb. Prostě perfektní zakončení bezvadného fotodne - děkuji všem zúčastněným! :-)

Po obídku mezi lesy jsme vyrazili na ranč Mučanga. Fotilo se na moc pěkném místečku, kde mohli koně běhat úplně navolno, což bylo naprosto skvělé. A to vybarvení! Klisně Maurin Skip Bars se povedlo své kobylce předat velkou část své úžasné strakatosti :-) Fotili jsme také stájovou quarter horse kolegyni taktéž s hříbátkem. Světlo bylo velice příjemně rozptýlené - mám ráda jemné podzimní sluníčko.

Jen půl hodinky od Šumperka se nachází chovatelská stanice Pylades, do které jsme zamířili nejen za štěňátky. Prckové byli úžasně roztomilí a až překvapivě spolupracující :-) Sluníčko nadále svítilo o 106 a vypadalo to, že se počasí po celý fotovýlet udrží perfektní (což je až k neuvěření, zvlášť na podzim).

Při fotovýletu na konci září jsem zamířila do Olomouckého kraje. Čekalo mě focení na čtyřech různých místech, a tak se začínalo brzy ráno. Trávu ještě pokrývala ranní rosa, když jsme po téměř dvouhodinové cestě dorazili do Šumperka za Čínskými chocholatými psy. Těm se studená rosa moc nelíbila, co nám dali najevo zvedáním nožky :-) Byl to již studený podzimní den, a tak jsme to zvládli poměrně rychle, než naháčům začala být zima. Menší zahrádka posloužila jako perfektní fotomístečko.

Štěňátka rhodéského ridgebacka, krásné americké miniaturní koně i velké koně jsem fotila u Moniky Brožíkové. Zapózovala nám i kočka, která si hověla na kleci s andulkami - asi je hlídala před vetřelci :-) Velice příjemný slunečný fotoden.

V ten samý den jsem fotila také v Ivančicích, kde měli štěňátka. Počasí si se mnou v tento den opravdu hrálo, sluníčko se na mě smálo, dokud jsem nevzala do ruky fotoaparát. Navečer se schovalo za opravdu tmavé mraky, a tak nezbývalo než fotit úplně bez něj. Štěňátka ale spolupracovala docela ochotně a zapózovala nám i místní kočička.

štěňátka německého krátkosrstého ohaře z chovatelské stanice Vlčí hrdlo jsme fotili netradičně v nádherné okrasné zahrádce. Po pár zkušenostech s ohaři (především ti výmarští se prostě nezastavili :)) jsem až nečekala, že by se nějaké pózování povedlo, neznámé prostředí ale zapůsobilo, a tak jsem byla mile překvapena. Slunce se neukázalo, ale myslím, že to tentokrát ani nevadilo.

Hřebčín Amerika se za ten necelý rok od mé poslední návštěvy stihl rozrůst o další úžasné koně. Z těch nejvýraznějších jmenujme palomino hřebce welsh mountain pony Berdarda a hřebce welsh cob Horeb JD. Hřebec Brynseion Trahern se z hříbátka až neuvěřitelně proměnil - no posuďte sami! Fotili jsme především pohybové foto na jízdárně a stálo to za to!

Po několika přesunech termínů nám konečně bylo počasí příznivě nakloněno a nemuseli jsme focení rušit v půli cesty. Z Brna je to přeci jen kus cesty, a tak jsem byla moc ráda, že se to nakonec povedlo :-) Manželé Petra a Roman Pickovi mi své fríské koně předvedli ve volnosti ve výběhu - sluníčko si s námi chvílemi hrálo, koně se občas schovávali za stromy, ale přesto se něco "ulovit" podařilo. Při mé návštěvě stádo tvořilo i krásné první hříbátko plemene barock pinto. Snad se mi i přes vzdálenost povede tohle nádherné stádečko a jeho příjemné majitele znovu navštívit :-)

Hned následující den jsem se vypravila za dalšími štěňátky, opět roztomilými "kuličkami" :-) Pomalu ale jistě zdokonaluji své poutací "zvuky", o čemž mě přesvědčila jedna fenečka, kterou mé "hýkání" zaujalo natolik, že ztuhla a třeštila na mě oči minimálně dvě minuty, načež se za mnou zběsile rozběhla - zřejmě naznala, že mám nějaké převelice zlé potíže a že je potřeba mě zachránit :-) Bylo to veselé focení úžasných komunikativních prcků.

Více nám počasí přálo při focení nádherných černobílých štěňátek fenky jménem Beira Dajavera. Hravé chlupaté "kuličky" jsme fotili na zahrádce i na dece, s mámou i bez ní. I fenka samotná zapózovala a já jsem spokojeně odjížděla domů s novými "fotoúlovky" po velice příjemném focení.

Štěňátka bíglů jsem na focení sháněla opravdu dlouho, takže focení v chovatelské stanici Z panství Offenheim bylo takovým mým splněným snem. A to by nebylo ono, aby při něm nebyla úplná tma. Ano, i bez sluníčka se dá kouzlit, ale pod černými mraky, kdy je světelnost nulová, už je to na úkor kvality fotografie. Každá zkušenost se hodí a bíglové byli při focení opravdu úžasní - těším se, až budu mít příležitost fotit je znovu a třeba za aspoň trošku lepšího počasí (máte-li štěňátka, neváhejte se mi ozvat :-)).

Některé husky z chovatelské stanice Forjana již jistě znáte z lednového alba. Tentokrát jsme za nimi vyrazili v létě. Ta čerstvá tráva má přeci jen něco do sebe, i to teploučko. Zkoušeli jsme i různé pokusy s dekou - některé se, myslím, docela povedly :-) Dospělí psi pak pózovali jedna radost!

Na horní zahrádce se nám štěňátka neustále schovávala za řadu tůjí, za kterými řádila a běhala. Jak je jen vylákat ven na sluníčko? Na chvíli "posloužil" kocour, který se je jal vychovávat, potom jsme se ale raději přesunuli do stínu, kde se štěňátka neměla kam schovat - a také neměla důvod, když na ně nepálilo slunce :-) A nakonec se nám povedlo něco i dole u zídky, opět s kocourem bojovníkem!

Nádherná štěňátka jsem fotila v chovatelské stanici Sněhová závěj. Nejen, že skvěle spolupracovala, ale ještě k tomu jsme měli k dispozici perfektní prostředí a jemné ranní sluníčko. Po focení byla štěňátka příjemně utahaná, a tak si dopřála zaslouženého šlofíka ve stínu.

A cestou domů jsme se ještě stavili do Komořan, kde jsem fotila dva hřebce quarter horse (ty znáte již z loňského alba Boškůvky) a také některé z místních koní. Využili jsme moc pěkný výběh, kde se hřebci mohli krásně vyřádit. Náročný, ale velice příjemný fotoden! :-)

Další štěňátka jsme jeli fotit odpoledne, slunce bylo ale stále dost vysoko a navíc se udělalo docela horko, takže se nám štěňátka schovávala, kde se dalo. I červenou dečku si nakonec odnesla do stínu! :-) Fotek je tedy o něco méně, abychom mrňouse neupekli - za to to opravdu nestojí.

V chovatelské stanici Gurdau jsme fotili super štěňátka maďarského ohaře. Sluníčko bylo již dopoledne dost ostré, ale alespoň ještě nebylo takové horko, takže se štěňátka tolik neschovávala do stínu. Respektive - na sluníčku zvládla alespoň chvilku "zapózovat" :-) Po statických fotkách v trávě a na pařezu jsme se přemístili do další části zahrady, kam se štěňátka samostatně vydala odpočívat již před námi. Nabrané síly pak raubíři využili ke společným hrátkám. Nakonec jsme se byli podívat ještě na mrňousky německého ohaře, kteří na nás nevěřícně koukali (čerstvě rozlepenýma očičkama), cože to po nich chceme za aktivity :-) Příště budu muset začít fotit mnohem dřív, srpnové slunce je holt vysoko.

Ten samý den mě čekala ještě jedna návštěva ve Zlínském kraji, i když kousek blíže k hranicím - v obci Lipina (nedaleko ní leží Valašské Klobouky). Fotila jsem pro mě netradiční anglické plnokrevníky včetně ostatních členů stáda (haflingů, poníků i kříženců neznámého půvdu). Fotilo se hlavně v pohybu, jakmile jsme totiž zastavili, koně byli obsypáni dotěrnými mouchami. Za spolupráci všem zúčastněným na ooobrovských pastvinách děkuji! :-)

Po lednovém ledovém focení jsem se na to letní opravdu těšila. Stáj vypadala bez sněhové pokrývky úplně jinak, jako bychom přijeli ná úplně jiné místo. Že jsme správně nás ujistil překrásný hřebec JGB Jackie Bee Quade. Bohužel Pepsi Skippin Scotch nebyl ve výživové kondici na focení - nepodařilo se mi přesvědčit ani na portréty - škoda! Nafotili jsme alespoň klisny a také hříbátko (Jackie Bee Shadow), které po svém tatínkovi zdědilo nejen část jména, ale také zbarvení.

A po delší době zase pejsáčkové - tentokrát štěňáka zlatého retrívra z chovatelské stanice Dream of Snowflake. Na sluníčku nám štěňátka pózovat nechtěla, a tak jsme je vzali na druhou stranu domu, kde už byl stín. Ale jen na chvilku, protože nově zasázené rostlinky by taky jejich raubířství nemusely přežít :-) Naštěstí se nám je podařilo odlákat několika hračkami, a tak to myslím nejvíc schytal japonský javor, který štěňátka prostě fascinoval. Nejlepší fotky jsou ale v čerstvé travičce :-)

Již při minulém focení v této stáji jsme se domluvili, že další fotoakce bude se slunečnicemi. To jsme ještě netušili, že bude místy nejen větší než my sami, ale hlavně než koně! A to v Němčanech rozhodně nemají žádné prcky, vždyť Stoupa má 180 cm v kohoutku! Také měli slunečnici hodně nahusto, a to i na krajích, takže nějaké běhání v ní rozhodně nehrozilo. Nejdříve jsem koně v záplavě slunečnic ani neviděla, po vylezení na jakýsi ne příliš stabilní "stupínek" jsem byla o něco úspěšnější. Výsledné fotografie jsou úplně jiné, než byla má představa před fotografováním, ale myslím, že také mají své kouzlo :-) Díky celému týmu JK Němčany!

Další vodní fotografování jsem si užila v Krhovicích na Znojemsku, kde jsme si udělali procházku k místní řece. Voda krásně chladila, což bylo v tom vedru velkým přínosem. Hovada nahradili komáři, zvlášť potom ve večerních hodinách, kdy jsme fotili super WMP hřebce Patricka. Ten se choval jako pravý model! :-)
Lom, nad kterým se stáj nachází, je epesní, bohužel bez možnosti přístupu po kopytě. Škoda!
Zase jeden ze supr letních dní, na který moc ráda vzpomínám. A doufám, že nejen já :-)

Hurá, plavení! :-) Je až s podivem, jak je u koní vzácné! Když už je k dispozici vhodný potok či rybník, ani tak často není vyhráno. Málokde si dovolí pustit koně do vody navolno, a tak jsem se na tohle plavení opravdu těšila. A předčilo všechna má očekávání! Jen ta hovada velikosti sršňů, to jsem ještě neviděla. Dokud jsem byla ve vodě, ještě to šlo, ale na souši hovada útočila na mé podkolenní jamky! I koně možnost koupele ocenili, a kdyby mohli, jsou v té vodě dodnes :-) Moc moc fajn a netradiční akce.

Na překrásnou zahradu farmy Tikitano a úžasné minikoníky jsem se moc těšila. A to jsem ještě netušila, že zrovna pokvetou nádherné levandule! Opět úžasná spolupráce a vše perfektně připraveno. Navečer jsme se navíc vypravili k nedalekému zámečku i s koníky. Americkým miniaturním koním to u něj náramně slušelo!

V jezdecké stáji Alpin Horse jsme se tentokrát zaměřili především na focení stáda na rozlehlé pastvině. Nakonec se podařilo i několik záběrů v lese, kam pastvina také zasahuje, ale koním se do něj kupodivu příliš nechtělo (asi se jim ta paní s aparátem v křoví nelíbila :)). Fotek kvůli velikosti pastviny vzniklo jen pár, ale zase stojí za to, protože je neruší ohrady. Zajeli jsme se podívat i na další tři pastviny a také za hřebcem Bonsajem, který užíval pohodu ve výběhu s klisnami.

Cestou z Plzeňského kraje k nám na Moravu jsme se ještě stavili do hřebčína Marah mrknout se na letnošní nadílku hříbátek :-) Čekali nás dva světlí hřebečci a tmavší klisnička, všichni krásňounce roztomilí. Palomino hřebeček Marah Mathias jako by z oka vypadl svému pravému bratrovi z roku 2009. Moc příjemná návštěva a celkově bezvadný dvoudenní fotovýlet.

Na podzim nám počasí nevyšlo, o to víc jsem si to užila v létě. Fríští krasavci Eelco R. a Rain jsou výrazní sami o sobě, takže stačilo už jen najít pěkné místečko u lesa, než jsme se přesunuli na pastvinu. Rain se v pohybu vyřádil, Eelco R. by se ale tentokrát nejraději svalil do trávy a odpočíval. Po chvíli snažení o rozpohybování jsme mu raději dopřáli osvěžení ve formě sprchy :-) Počasí vyšlo na jedničku, koně byli výborně připravení - co více si přát?

Po zimní návštěvě farmy Strachovice jsme ji bez sněhu málem nepoznali, především cesta vypadala úplně jinak. Zase jsme ale měli jistotu, že dojedeme, i když ani trocha adrenalinu občas není na škodu :-) Na klisny s hříbaty jsem se těšila, stádečko jsme fotili pohromadě i zvlášť. Mouchy kupodivu tolik nezlobily, a tak jsme se mohli zaměřit i na portréty. Nezklamal ani hřebec Machoo, který zapózoval i ve volnosti. Je to prostě profík!

Klisničky, které jsem ve stáji Goldmane fotila na podzim, krásně vyrostly. I počasí lépe přálo, a tak jsme fotili, a fotili... a fotili :-) Krom loňských přírůstků také ty letošní, celé stádečko, haflingy i hřebce Gleiniant Cayenne. Jediné, co nám nedalo tentokrát pokoj, byly dotěrné mouchy, na které už pořádně nezabíral ani repelent. Jinak velmi příjemná záležitost a velké díky patří všem naháněčům a pomocníkům, protože nasměrovat celé stádo tam, kam bylo potřeba, dalo opravdu práci. Welsh mountain pony jsou prostě vynalézaví!

Krom tradičního stádečka jsme fotili hned dva nové přírůstky - překrásnou klisničku Investers Magic Star a také sorrel solid hřebečka Hobo Alex Bar. Počasí moc nepřálo, každou chvíli to vypadalo na déšť, u některých fotek to ale kouzelně dotvořilo atmosféru. Nakonec jsme nezmokli, a tak to byl další příjemný den na ranči Bílá Hlína :-)

Na statku Soller se zabývají chovem teplokrevných a velšských koní. Krom místních klisen jsme fotili i ročního hřebečka jménem Annwyl Boy, který se se svým stájovým kamarádem bezvadně předvedl v pohybu. Výběh plný křovin byl pro focení jako stvořený :-)

Pozvání na focení koníků nedaleko Kadaně jsem od Dity Čejkové přijala moc ráda - počasí si s námi sice hrálo, ale my se zastrašit nedali! Nejdřív jsme využili obří bílé "plevele" a potom koně pustili do výběhu. Ten byl samé mraveniště, tak jsme museli opatrně. Koně problémy příliš neměli, ale naháněči nám maličko zakopávali :-) Bylo to moc příjemné focení na novém místě - a rozhodně ne poslední.

Střezov jsme měli tak nějak cestou, tak jsem si říkala, že by byla škoda se tu nestavit. Bohužel to vyšlo zrovna tak, že se nám nikdo nemohl věnovat, přesto jsme alespoň nafotili hříbata na pastvinách. Nejdřív nás vyhnala dešťová smršť, ale vrátili jsme se další den (13. 6.) alespoň na chvilku, a tak zepár fotek vzniklo. Počasí teda ale vůbec nepřálo.

Štěňátka z chovatelské stanice Clair de Lune už byla odrostlejší, protože se nám dříve výlet do Teplic nevydařil (přeci jen je to kus cesty), ale přesto úžasná. Pravda maličko k nezastavení a jak byla větší, tak byla samostatnější, takže to bylo náročnější, ale nakonec se nám je přeci jen podařilo i na chvilku zastavit! :-)

Po zimní návštěvě tohoto ranče jsem se na tu letní vyloženě těšila. V horách je vždycky krásně, a když se zadaří pastvina v kopci, fotí se jedna radost. Typicky horské chaloupky foto navíc doplní a ozvláštní - aspoň pro mě :-) Jen dostat ty koně nahoru na kopec, to byla dřina. Už to vypadalo beznadějně, prostě se jim za mnou ani trochu nechtělo! Nakonec se povedlo, a myslím, že to stálo za to.

V chovatelské stanici Od Jersínského potoka proběhlo velice příjemné focení štěňátek na místní zahrádce. Fotili jsme ve dvojicích i trojicích a štěňátka bezvadně spolupracovala. Líbilo se jim i u jezírka a my tak využili téměř každý dostupný "koutek". Počasí opět spolupracovalo na jedničku, až nemůžu uvěřit tomu, že bylo krásně tolik dní po sobě.

Amira jsem fotila už v roce 2008, tehdá byl ještě hřebec. Z Kratochvilky se přestěhoval do nedalekých Hrubšic, a tak jsme hledali nová místa pro focení jeho i plnokrevné klisny Kansonetty. Využili jsme také místní řeku, i když na koupání tedy ještě rozhodně počasí nebylo. Zkoušeli jsme i něco málo ve volnosti, ale najít ve výběhu vhodné pozadí bylo nad mé síly, a tak jsem byla ráda, když mi na fotkách nezářila modrá plachta (která byla jako na potvoru zrovna směrem ideálního světla). Koním se navíc nechtělo běhat středem, a tak nám těch pár pohybových snímků dalo pěkně zabrat :-)

Za krásnými haflingy jsem se vydala na Silesia ranč, kde jsme fotili především hřebce 1319 Nathan a 2892 St-Largos. Překvapili nejen ve volnosti, ale také při práci na dlouhých otěžích. Oba předvedli krom jiného také krásné vzpínání, a tak možná některé z fotografií již znáte z časopisu Koně & hříbata či ze samolepky (stále k dostání v našem e-shopu shop.koneahribata.cz) :-)

Cestou na Silesia ranč Pohoř jsme se stavili v ZOO Vyškov - chtěla jsem se podívat na hříbátko a nafotit kamarádce bruselského grifonka. Fenka Belamína z Loveckého zámečku už poporostla a vypadala o něco méně jako strašidýlko :-) Počasí přálo, tak jsme nakoukli i za mým oblíbeným fjordským hřebcem.

Mé první focení štěňátek ohařů stálo skutečně za to! :-) Že jsou štěňátka jako pytel blech, to člověk tak nějak očekává, že většinou dost dlouho trvá, než se unaví, to také. Ale že kolem vás prosviští deset prcků a vy je v hledáčku ani nezaznamenáte, jak jsou rychlí, to byla pro mne novinka! Nakonec se nám i tyhle rychlíky povedlo unavit, ale teda, to byla fuška! :-) Jejich úchvatná barva i oči za tu trochu "práce navíc" ale rozhodně stály.

Opět jsem velice ráda přijala pozvání od Ivy a Romana Práškových na jejich Ranč pod jasany, kde jsme fotili už v zimě. Hřebce jsme pro focení pustili do nového nevypaseného výběhu, který dal vzniknout zajímavým snímkům. Podívali jsme se také na sousední pastvinu, kterou již krom ostatních obývala nová klisnička Freedoms Betty Time. Jako při předchozí návštěvě i tentokrát velice příjemné focení s bezvadnými koňmi i lidmi.

Krásné počasí hlásili i pro další dny, tak jsem neváhala a snažila se jej využít naplno. Další fotovýlet mě zavedl za štěňátky německého ovčáka. Místa bylo k focení tentokrát trochu méně - jen na předzahrádce - ale přesto se povedlo. Štěňátka totiž perfektně spolupracovala, zřejmě posilněna mravenci, které objevila na studni (samozřejmě zabetonované, takže nehrozilo žádné zranění). Občas se nám sice šikovně schovala pod schody, kde byl příjemný stín, ale nechala se vylákat zase ven.

Po více jak měsíci jsem se znovu zajela podívat za hříbátkem do Krásenska. Hřebeček už byl mnohem otrlejší a také již mohl na perfektně zarostlou pastvinu, kde se spolu s maminkou předvedl v pohybu. Od mámy se mu ale rozhodně nechtělo! Jakmile mu to stačilo, svalil se do trávy a odpočíval. Tak jsme se vydali ještě za nedalekými koníky na ranč Kopaniny.

V hřebčíně Amona jsme fotili především překrásného hřebce Aramise II, který se ve volnosti předváděl jedna radost, a potom klisny s hříbaty jen tak ve výběhu. Jedinou potíž mi dělaly sloupy v okolí a různobarevné domky, najít pozadí bez nich dalo zabrat.

Při dalším focení v ten samý den nám už svítilo sluníčko. Také jsme se štěňátky vyrazili na nedalekou zahrádku. Byl vcelku teplý den, takže se štěňátka snažila schovat do stínu nebo zkoumat neznámá místa na zahradě. A tak jsme po vyběhání štěňátek vyzkoušeli i nějaké to pózování. Štěňátka byla tentokrát docela pro, takže krom fotek v košíku vznikly i nějaké ty skupinovky. A po focení jsme je za odměnu nechali nabažit se odpočinku ve stínu :-)

O den později už si se mnou sluníčko hrálo na schovávanou, ale ještěže tak. S malamuty jsme zajeli na nedalekou zahradu a štěňátka se nám začala schovávat taky - bylo jim prostě horko. Nejvíc se jim líbila kamenná zídka, ke které se všichni prcci nacpali. Někteří dokonce začali budovat nory. Nakonec jsme ještě popojeli za slovenským čuvačem, který jen narychlo zapózoval ve vysoké trávě a květinách. To už sluníčko svítilo o 106, i při celé zpáteční cestě domů - jak už to tak bývá :-)

Počasí mi přálo i při dalším focení, tentokrát štěňátek basetů. Moc jsem se na ně těšila, protože jsem se už mnohokrát u fotek těchto štěňátek rozplývala nad jejich dlouhýma ušima! Některá je měli tak dlouhá, že si je při běhu přišlapávala :-) Pózovat se prckům moc nechtělo, tak přišel na řadu i košík.

Ten den jsem jela ještě trošku jiným směrem a opět za německými ovčáky. Tihle byli už trošku větší a prostoru bylo o něco více - zase si ale mohli najít spoustu míst na "schovávačku". Nejvíc mě zaujal kopeček, který byl z části ohraničen bambusovým plotem - největší kumšt potom byl nalákat na něj štěňátka! Fotili jsme i jednoho mrňouska, štěňátko, které bylo ve svém vrhu jediné. Maminka o něj o to víc pečovala! Nakonec jsme udělali (už bez sluníčka) pár fotek ši-tzu, kteří byli k nezastavení! :-)

Za štěňátky německého ovčáka jsem vyrazila do Prostějova. Fotit se sice dalo jen na malé předzahrádce (do jejíhož ničení se malí raubíři pustili opravdu s vervou), prcci se ale naštěstí nakonec unavili a občas i chvilku poseděli. Nafotili jsme i malušká štěňátka pudla :-)

Ve vyškovské ZOO měli shirské hříbátko, a tak jsem ho zajela nafotit. Bohužel ještě nesmělo příliš chodit po tvrdém povrchu, a tak vzniklo jen pár snímků. Byl to první výlet z maštale :-) Také jsme nafotili něco jarního pod sedlem.

Arabské plnokrevníky z Mníšku pod Brdy už určitě znáte. Při jarním focení jsme se s Marinou zaměřily především na klisnu White Diamonds, a to jak na předváděcích ohlávkách (které Marina vyrábí – doporučuji!), tak ve volnosti. Je to nádherná klisna; vyšla na titulce Koní & hříbat 6/2011, jednoho z nejoblíbenějších čísel toho roku. Ale dostalo se samozřejmě i na další "arábky".

Na focení v této stáji jsme se domlouvali opravdu dlouho - jsou místa, kde je nám přáno hned, a jinde prostě počasí ne a ne spolupracovat v jakémkoliv domluveném termínu. Nakonec nám to vyšlo sluníčkově, i když to tak zpočátku vůbec nevypadalo. Arabského hřebce Etera jsme fotili nadvakrát - hned zpočátku focení, kdy ještě slunce odolávalo, a potom ke konci, kdy se ukázalo v plné síle. Na závěr se zase schovalo, jakoby chtělo říct "a to vám musí stačit!". Hlavně, že nepršelo!

Do polí s koňmi "lezu" jen opravdu výjimečně a nerada, většinou se to snažím řešit tak, aby koně do pole vůbec nemuseli, a přesto se dalo využít např. jako pozadí či popředí. Tentokrát jsme ale jedno z polí pro focení zneuctili, protože v Němčanech můžou pustit koně úplně navolno, aniž by jim utekli - a to je velká výhoda! Koně se drželi v brázdách po traktorech - ono mimo ně by se jim opravdu špatně běhalo. Ale řepka byla tak pěkná a na většině míst vysoká, takže to ani není na snímcích poznat. Nejvíc spolupracoval můj oblíbenec Valmont a také krásný hnědák Patton. Szamanovi se ale v poli nelíbilo vůbec! :-)

Hned začátkem května nás čekal delší výlet – Králíky. Nene, nejela jsem fotit králíčky, ale bílé kuličky to byly také! :-) V obci Králíky se totiž nachází chovatelská stanice samojedů. Bylo nádherné jarní počasí a výlet skoro do hor za čerstvým vzduchem jsme si opravdu vychutnali. Štěňátka tu byla na focení zvyklá, a tak ochotně pózovala i v krásném košíku. Prostřídali jsme několik "pozadí" a fotili i na krásné travičce. Škoda, že kvetoucí keře byly moc vysoko, tam se dalo fotit štěňátko jedině v náruči :-) I přesto bezvadný jarní den, na který moc ráda vzpomínám.

Poslední dubnové focení bylo slunečné až moc. Štěňátka leonbergerů na slunci nechtěla být ani za nic, a tak nezbylo než po pár víceméně marných pokusech zalézt za nimi do stínu a fotit je v menším prostoru u studené a chladivé zídky. Pobyt na sluníčku je tak zmohl, že u zídky téměr okamžitě všechna usnula.

Na konci dubna jsem znovu vyrazila na ranč Oswego, tentokrát především za hříbátky. A že se povedla! Vybarvená radost pohledět :-) K tomu krásné jarní okolí, příjemné prostředí, koně i lidé. Hřebec Boon N Sizzle se sice maličko nudil, a tak album provází jeho zívací série, místní belgický ovčák jej však usnout nenechal, a tak vznikly i fotografie v pohybu. Bylo co fotit, takže je snímků větší množství :-)

Další fotovýlet směřoval za pejsky plemene Flat Coated retriever, a to do Humpolce. Spousta štěňátek, sluníčko, čerstvá travička, tady jsem se mohla vyřádit! :-)

Haflingy z Krásenska již můžete znát z únorového alba. Tentokrát jsem se za nimi stavila nafotit čerstvě narozené hříbátko. Sice se mi spolu s klisnou schovávalo ve stínu, nakonec se ale přeci jen podívalo i na sluníčko. Sem se ještě vrátím, až trošku povyroste a bude radostně běhat po velké pastvině! :-)

Po dvouměsíční pauze konečně koně! :-) A to dokonce koně, které jsem fotila poprvé - třeba takový malopolský či velkopolský kůň. Poprvé, ale rozhodně ne naposledy! Koně jsou tu totiž zvyklí chodit za těmi "osedlanými" navolno. A tak se dá využít krásné prostředí bez plotů, ohrad či jiných rušivých elementů. Moc fajn focení se skvělými a ochotnými lidmi!

V chovatelské stanici Alkyra měli několik vrhů štěňátek border kolií. Jak už to tak bývá, tak se štěňátkům moc pózovat nechtělo, a tak jsme zkoušeli deky, plachty a cokoliv dalšího, co by je mohlo zaujmout. Ti menší občas i chvíli poseděli - narozdíl od staršího vrhu :-) Když už začala být štěňátka unavenější, rozhodlo se pro změnu slunce, že už spolupracovat nebude. Nakonec se ale ještě na chviličku umoudřilo, když jsme fotili místní smečku při agility.

I další focení se neslo ve znamení rotvajlerů, tentokrát v chovatelské stanici Lib-Vach. Bylo ale o něco dobrodružnější - abychom mohli fotit na trávě, musela se štěňátka vynosit do prudkých schodů. Za domem totiž vedla zahrádka strmě nahoru. Když už nás všechny dostatečně vyčerpalo hlídání štěňátek a vymýšlení, jak je udržet na místě (nový prostor se prostě musí prozkoumat!), zkusila jsem něco nafotit i ve stísněném prostoru dole. Štěňátka po chvilce zalezla do stínu znaveně si lehnout a i v tu chvíli kupodivu vznikly zajímavé snímky.

Ten samý den jsem zajela ještě za rotvajlery do Chomoutova, kde se shromáždila spousta příznivců nejen tohoto plemene. Na focení tak krom štěňátek byla i spousta "dospěláků", často místních odchovanců. Velice příjemné focení s příjemnými lidmi!

V Řícmanicích se nachází Dětská jezdecká škola, nevydala jsem se ale za koňmi. Mají tu také fenku Australského ovčáka a ta měla svá první štěňátka. Prostředí pro focení bylo naprosto dokonalé - využili zde totiž na ohrádku pro štěňátka balíky sena. Nejenže je to naprosto perfektní pozadí, ale dalo se s ohrádkou různě manipulovat, stavět prolízačky apod. Vzhledem k tomu, že většinou jsou štěňátka jako pytel blech, bylo takové ohraničení prostoru prostě bez chyby. Vznikla tak opravdu velká hromada snímků, prcci totiž i ochotně spolupracovali.
Zašla jsem se podívat i za koňmi, ale ještě bylo dost bláto, takže se moc fotit nedalo.

Taktéž nedaleko Brna, v obci Oslavany, se nachází chovatelská stanice Regina Canina. V ní můžete najít Bulteriéry, Belgické ovčáky a také Australské honácké psy. V době mé návštěvy zde měli štěňátka posledního ze jmenovaných plemen, a tak je asi jasné, čemu jsem se věnovala nejvíc :-)
K focení výborně posloužil kousek ještě nezkultivované části zahrádky, štěňátka si tuto "džungli" vyloženě užívala a já taky. Místo bylo pro focení jako stvořené - no uznejte sami. Štěňátka všechno to lození a zkoumání nového místa maličko unavilo, a tak jsme na dvorku nafotili i nějaké odpočinkové foto. Prostě pohodové první jarní focení roku 2010.

Chovatelská stanice Artep Moravia se nachází v Zastávce u Brna, neměla jsem to tedy daleko :-) Krom dobrmanů se zde zabývají také chovem Boston teriéra, přiznám se, že toto plemeno jsem viděla poprvé v životě.
Fotili jsme na sněhu i na dvorku, štěňátka řádila, jako to umí jen ona :-) Snažila jsem se zachytit prcky i dospěláky.

Po letním focení na tomto ranči následovalo také focení zimní. Jakmile napadl nějaký sníh a mělo vylézt i sluníčko, hned jsem mířila do Podmoklan! :-) Haflingové a jejich lidé ani tentokrát nezklamali, i počasí vyšlo nádherně. Rozhodně to nebylo poslední focení těchto blonďáků!

A fotili jsme také dvě klisny, které nám pózovaly kousek od Kojálu. Sluníčko už se ale moc neukázalo - škoda!

Dalšími psími modely byli šelťáci a manchester teriér – k focení těchto fešáků posloužila zahrada v Krásensku, kde jsem již dříve fotila belgické ovčáky. Ty jsme raději při focení schovali, protože si chránili své teritorium a tihle tři rošťáci si to v žádném případě nechtěli nechat líbit! :-)

Lipicány jsem k focení sháněla už delší dobu, až se konečně povedlo – narazila jsem na hřebčín Siglavy sídlící v Jankovské Lhotě. Sněhu bylo tolik, že zapadala většina výběhů, takže byly nepoužitelné - bílý elektrický ohradník by v takovém případě hřebci rozhodně nerespektovali. Nafotili jsme je tedy alespoň s uzdečkami a jednoho i v pohybu na lonži. Klisny už potom ve výběhu, i když i ony měly problém s respektováním ohrady, přeci jen ta bílá je proti sněhu hůře vidět. Tak snad se zadaří i jarní či letní návštěva, koně tu mají opravdu krásné!

V Mníšku jsem se stavovala pro nové předváděcí ohlávky, a i když počasí vůbec nepřálo, neodolala jsem a nafotila nově přivezeného hřebce Shaikh El Sherifa. Zaujaly mě i místní kočky, které perfektně pózovaly na slámě :-)

První únorové focení proběhlo v Moravské Třebové a okolí hned v několika chovatelských stanicích. Nejdříve jsme fotili border kolie z Darley Arabian, potom chvilku štěňata afgánských chrtů a nakonec ještě dospěláky barzojů a zlatého retrívra (CHS od Bílé Břízy a z Palatinu Moravia). Malá štěňátka jsme rychle cvakli uvnitř, i přes zamlžený objektiv - a potom i jiné sklo. Škoda toho počasí, šedá mlha nás provázela všude.

Byl tak trošku zázrak, že jsme se v zimě na farmu Strachovice vůbec dostali. Sněhu bylo opravdu požehnaně, a protože bylo i dost větrno, sotva místní prohrnuli dvoukilometrovou cestu na farmu, hned jim to vítr nafoukal zpět. Cesta to byla vskutku dobrodružná, ale zvládli jsme ji! :-) Byla jsem připravená ujít to v závějích i pěšky, kdyby to autem nešlo. Irské coby ze Strachovic jsem si totiž nechtěla nechat ujít. A dobře jsem udělala – jen se na ty krasavce podívejte sami.

Za štěňátky kolie dlouhosrsté jsem se vydala až do Žatce. Dlouhá cesta se vyplatila, krom štěňátek jsme fotili i dospěláky - celou bandu. Tři kolií slečny, jednoho psa a jednoho šelťáka, který tomu všemu velel :-) Na sněhu jsme se všichni pořádně vyblbli, kolie si hrály mezi sebou a dokonce i aportovaly! Prima den se supr psy a jejich příjemnou majitelkou, které moc děkuji :-)

V chovatelské stanici Forjana měli v lednu několik vrhů štěňátek sibiřských husky. Bála jsem se, aby nám štěňátka venku na sněhu vydržela, ale mé obavy byly zbytečné. Většina z nich byla z venkovního odchovu a sníh tak šťěňátkům nedělal žádné potíže. Přivezli jsme i pár štěňátek z bytu, o jejichž zahřívání se staral především jeden pejsek z dřívějšího vrhu – typický ochránce a vůdce smečky. Určitě jej na snímcích poznáte :-) Nafotili jsme i jediné štěňátko novofundlandského psa, které bylo ještě maličké, ale i tak vzniklo pár snímků. Spolupráce lidí i štěňátek byla výborná a všichni jsme se dobře bavili i při focení dospělých psů :-)

Sluníčko nakonec přálo i odpoledne, takže jsem byla moc ráda, že mám domluvené ještě další focení. Farma Borová je ekologickou farmou s chovem krav i koní. Mě lákal především místní quarter horse hřebec Jacs Indy Striped a rozhodně nezklamal. Překvapením pro mě byl německý jezdecký pony Lipton Sinaj, kterého jsem již v roce 2007 fotila na úplně jiném místě :-) Fotilo se celé stádo i ostatní zvířectvo - v galerii najdete třeba místního hlídače či kočičí dámy (nebo pány?).

Ač předpovídali pěkné počasí, ráno jsme se probudili do husté a neprůhledné mlhy. Dokonce jsme i napoprvé minuli odbočku na Dvůr Vondrov! :-) Tam už nás čekala Klára Boháčková, kterou určitě znáte z drezúrních obdélníků. Své dva krasavce – hřebce Esprit Royala a Sira Tapio – měla perfektně připravené a načesané, s drezúrními "bobíky". Mlha už ráno zmrzla na všem okolo a vytvořila tak nádhernou zimní atmosféru. Po nafocení prvního hřebce, kdy už jsem byla z mlhy docela zoufalá (v kombinaci s černým koněm je opravdu těžké si s ní poradit), se stál zázrak. Slunce se skutečně ukázalo! Dodnes jsem za to velice vděčná, protože v kombinaci ze zcela zmrzlým okolím vznikly perfektně nasvícené zimní fotografie překrásných vraníků.

Říkala jsem si, že bych v zimě měla navštěvovat ověřená místa. Focení v zimě je totiž náročnější, takže je výhodné jezdit k lidem, kteří jsou již na mé výmysly při focení zvyklí. Nic je nepřekvapí, a tak je využití toho mála světla, co se v zimě nabízí, efektivnější. Ale v roce 2010 jsem neodolala a i v zimě objevovala nová místa – a velice se to vyplatilo! :-) Následovat tedy bude hned několik alb ze zcela nových lokalit. Tím prvním jsou haflingové, australští ovčáci a šarplaninský pastevecký pes z Hell Creek Ranche. Lence patří velký dík, že se i přes nepřízeň počasí snažila své zvířectvo krásně předvést!

S velkou radostí jsem přijala pozvání za dvěma paint horse plemeníky na tehdy nově vznikající Ranč pod jasany Ivy a Romana Práškových. Sluníčko nám přálo až moc, takže jsem měla problémy s přesvíceným sněhem, ale tento zimní den jsem si opravdu užila – ve společnosti velice milých lidí, krásných koní a akčních psích kamarádů. Snad fotografie alespoň trochu napoví.

Hřebčín Markés se na začátku roku 2010 rozrostl o nové černé shetland pony klisny, jejichž začleňování do stáda jsem měla možnost fotografovat. Seznamování bylo velice pozvolné, shetlandi utvořili dvě skupinky a z dálky se pozorovali :-) Fotila jsem tedy spíše jednotlivce.

A konečně jsem v zimě nafotila také mého oblíbeného hřebce 2945 Gazal II-CZ (Wizard) :-) Světelné podmínky byly vcelku zajímavé, ani slunce ani tma, a tak vznikly i zajímavě nasvícené fotografie. Wizard spolupracoval na jedničku, jako ostatně při každém focení. Je to rozený model :-)

Na ranči na Vyhlídce nám sice sluníčko přálo, ale nedávný déšť v mrazech na sněhu vytvořil ledovou krustu, která byla pro koně velmi nepříjemná až nebezpečná. Fotografování jsme tedy omezili na portréty - fotili jsme hlavně dva hřebce unikátních zbarvení: paint horse Pepsi Skippin Scotch (zbarvení buckskin tobiano) a quarter horse JGB Jackie Bee Quade (zbarvení grey).

Ač byla předpověď slunečná, první zimní focení roku 2010 proběhlo v husté mlze. Přes noc napadlo pár centimetrů čerstvého sněhu, který na stromech vytvořil bílý závoj.
Koně se nám schovali na kopci, ale nakonec se nám tam i přes sněhovou nadílku podařilo dostat; ve výbězích hřebců bylo fotografování o něco jednodušší.
Z tepla stáje se na nás přišli podívat i dva zvědaví kočičí krasavci, kteří v tomto albu nemohou chybět.